profesionální hokejista
Den před vánocemi, 23.12. 2014 jsem navštívil urologa, který mi po pár minutách sdělil, že mám nádor. Byl to obrovský šok, protože kromě malých bolestí v postižených partiích jsem se cítil fyzicky dobře. Hrozná situace, hrozné první hodiny. Nevěděli jsme vůbec nic, nic konkrétního. Ale naštěstí již po pár dnech jsem tušil, že jsem přišel včas a že když projdu léčbou, tak budu na 99% zdravý. Byla to emoční houpačka, ale už jsem věděl, že to zvládnu.
Hodně lidí se mě na tuto otázku ptá…. Nemyslím si, že by to tak bylo. Fyzicky ne, nemusel jsem si doslova sáhnout až na dno. Ozařování nebylo příliž náročné. Uznávám ale, že po léčbě jsem se cítil ohromně fyzicky zesláblý. I procházka s kočárkem byla ze začátku velký problém.
Mentálně mi ale sport nesmírně pomohl. Nastupoval jsem v únoru na léčbu a věděl jsem, že od května již budu moci trénovat. Nakonec jsem začal s tréninkem už v dubnu, možná až příliž brzy. Přemýšlel jsem nad další sezónou. Věděl jsem, že mám kariéru stále před sebou.
Popřál bych všem hlavně pěkné počasí. Projděte si celou trasu, užijte si celý běh, těšte se z pohybu a čerstvého vzduchu, To jsou věci, které já mám na mysli, když sportuji. A jsem za to vděčný.
