viceprezidentka národního kontrolního úřadu
Něco o nemoci, léčbě a uzdravení?
Podvědomě si asi každý z nás uvědomuje, že by to mohlo někdy přijít. Náš způsob života plný stresu - tělo se brání (vypne imunitu, už nezvládá nápor) a onemocní.
Uslyšet v ordinaci větu „Nemáme pro Vás dobrou zprávu“ – to nikdy nezapomenu. A pak vyšetření, čas, nervozita a zcela nekompromisní výrok RAKOVINA.
Nenaříkala jsem, ale přemýšlela, jak to říci svým blízkým. Všechno tam bylo – šok, stres, strach, smutek, bolest, že opustím mé děti, vnoučata, přátele.
A paní doktorka na příští půl rok rozepsala, co mě čeká. Začala jsem přemýšlet, co udělám teď já.
Operace, léčba, vyšetření, hodně bílých plášťů. Ale také spousta úžasných lidí kolem Vás. Nikdy nesmí člověk zůstat sám. Potřebuje vidět kolem sebe krásné, šikovné, schopné lidi a vědět, že sem mezi ně patří, protože by jim bylo líto, kdyby tu nebyl. Chyběl by jim.
Prošla jsem velký kus cesty. Nebyla úplně jednoduchá a ještě stále nejsem v cíli, ale vím, co chci a co pro to můžu udělat.
Jak pomohl sport a pohyb v boji s rakovinou?
Režim, strava, léčba a to nejdůležitější je přece moje hlava. Ale i nejdelší kopec musím nejdřív vyšlapat v hlavě a pak šlápnout do pedálů. A tak to začalo už po operaci ještě v posteli.
Každý má v životě svoji „dobíječku“. Pro mě je to hlavně sport. Kolo, lyže, plavání, dříve běh dnes chůze.
Sport je krásná dřina a to nemyslím jen na pěknou postavu. Sport, to je především životní styl, strategie, uvolnění, vůle, trpělivost, zodpovědnost, sebeovládání, sebezapření, ale také uvolnění, čistá mysl, optimismus a přátelství.
Je úžasné, že to všechno nám sportování dává. Z každé bryndy v životě mi pomáhal a úspěšně. Pomáhá mi i teď, obrovsky.
Co byste vzkázala účastníkům Běhu proti rakovině?
A proto bych chtěla moc poděkovat všem, kteří pomáhají těm stovkám, tisícům chodců, běžců, kteří míří všichni ke stejnému cíli uzdravení, nejen svému, často i lidem, kteří hledají pomocnou ruku.
Člověk je obrovsky silný tvor, a když chce, dokáže spoustu věcí, ale nikdy nesmí zůstat sám. Musí cítit to, že má kolem sebe lidi, kteří mu věří, cítí s ním. Hlavně ho láskyplně „ženou“ k tomu cíli, protože nás mají rádi a chtějí nás mezi sebou mít.
A proto, kdo může, ať běží.
Ať běží a šíří tu sílu bojovat za život všude kolem sebe. Ať sebe běžci šťouchají, předbíhají se, dobíhají se, usmívají se a pak zpocení v cíli si padnou kolem krku a tichoučce špitnou „Dnes jsme běželi
pro zdraví své, svých milých a drahých, ale taky jako symbol pro ty, kteří naši sílu a energii potřebují.
