Je mi 59 let, mám dva dospělé syny a jednoho vnuka. Po mateřské dovolené jsem nastoupila do státního úřadu a pracuji v něm dodnes. Jsem spíš veselá a optimistická, i když je to někdy těžké. Těsně před padesátkou jsem si doplnila vzdělání  na VŠ (Bc.). A nedlouho po té mi náhle - v práci na infarkt - v 60ti letech zemřel manžel. Všechny plány (a bylo jich dost) byly najednou pryč, zůstalo prázdno a pocit křivdy - proč se to muselo stát zrovna nám?!! A cítila jsem se najednou hrozně sama, nejen v bytě, ale i v životě.

Jak probíhal váš život před nemocí?

Snažila jsem se vzpamatovat, začala jsem se víc věnovat vnukovi a také práci. Ale mám od dětství VELKÝ strach z doktorů a vůbec lékařského prostředí, manžel byl ten, kdo mě vždycky "donutil" k návštěvě a když nebylo zbytí, tak mi často dělal i doprovod. Čas běžel a já se chovala jako pštros - hlavu do písku, nikdo mě nehonil ani nepřipomínal a já se utvrzovala v tom, že proč preventivní vyšetření, když se cítím dobře a nemám žádné problémy. 

Celý článek a další příběh naleznete >>>